Historie vysílání našich vojáků do zahraničí má svoji dlouhou minulost. První důstojníky nového státu vyslal již např. prezident Beneš ještě před 2. sv. v. do Latinské Ameriky (květen 1934, velitelem byl bývalý důstoník c.k. armády :-), podřízenými legionáři, asi šlo spíše o to, zda umí, než o něco jiného). Také se to neshledalo doma příliš s nadšením. Jak příkladné pro další mise.
Po válce se naši vojáci účastnili dalších „vyslání“ do zahraničí, kde plnili úkoly dle zadání politických špiček dané doby, v zámu tehdejší zahraniční politiky a orientace.
K některým se budeme apoliticky vracet.
Československá vojenská mise v Koreji probíhala v letech 1952–1956. Je to tedy přesně 70 let od jejího skončení.
Jednalo se o zdravotnickou misi působící na straně Severní Koreje, která v zemi provozovala polní nemocnici během korejské války. Takový dědeček našich dalších polních nemocnic.
Do této mise Československo tehdy vyslalo nemocnici o kapacitě cca 300 lůžek, 30 pracovníků zdravotnického personálu a technického zázemí, další pak rotovali.
Nemocnice se nacházela v oblasti severokorejského vnitrozemí a poskytovala péči nejen vojákům, ale i civilnímu obyvatelstvu. Podmínky měly ale daleko tomu, jak je známe ze seriálu M.A.S.H.
Byl to takový náš smash! Další podrobnosti určitě najdete v knihách a jinde. Některé přístupy jsou tendenční, my se pouze zaměřujeme na tento fakt, že mise proběhla, bez politiky do ní vnášené.
Ať je to jakkoli, účastníkům, lékařům a personálu patří poděkování. Nikdo z nás nešlapal v jejich botách. Určitě si také přinesli řadu zkušeností, které předávali dále, některé z nich také postihl rok 1968 apod. Nechceme tedy něco posuzovat nebo odsuzovat. Byla to mise v daný čas, v dané době. Ostatně jako všechny. Každá mise je na základě mandátu a vyslání vládou.
V Koreji nastal dokonce 3 roky souběh dvou misí!
Po uzavření příměří mezi SK a JK se v roce 1953 Československo stalo členem Dozorčí komise neutrálních států (DKNS), (vysláno 300 lidí od nás), která monitorovala dodržování příměří. Českoslovenští důstojníci prováděli kontrolu demilitarizované zóny, a to až do roku 1993, kdy nás Severokorejci již odmítli dále jako členy za „východ“, z důvodů nedůvěry, přiklonění se na západní stranu, ztrátu neutrality v posuzování. Nastala obecně doba změn a charakter misí OSN.
My jsme měli dokonce to štěstí mít mezi našimi členy, i čestného člena Tondu Malacha a znát další členy těchto misí.
O působení těchto misí existuje v archivech, na VHÚ atd., spousty dokumentů. Byly napsány i knihy, které mapují tuto opomíjenou kapitolu československých dějin.
