NASAZENÍ TRANSPORTÉRŮ OT – 64 SKOT V ZAHRANIČNÍCH ARMÁDÁCH A V MISÍCH
V naší sérii textů o vzniku, vývoji, výrobě a konečně i využití OT- 64 se přirozeně nabízí doplnit informace o nasazení transportérů v zahraničí a později i v misích. Vývozy vojenské techniky v 60. letech by si zasloužily zvláštní studii, a to zejména v případě OT – 64. Různé zdroje zmiňují řadu zahraničních uživatelů, ke kterým patří např. Egypt, Indie, Maďarsko, Maroko, Pákistán, Súdán, Sýrie, Tanzanie či Uganda. Mezi největší uživatele patřil Irák, kam bylo v letech 1967 – 1970 vyvezeno 173 transportérů a další měly následovat. Libye získala 80 ks v roce 1975 a Súdán 64 ks. Největší vývozy se ale uskutečnily po rozpadu federace, kdy obě armády rozprodávaly stovky nepotřebných vozů a nacházely zákazníky po celém světě. V roce 1994 získal Alžír 150 ks, Angola 9 ks, Kambodža 26 ks, Siera Leone 10 ks, Uruguay zakoupila 60 ks v roce 1995 a dalších 30 ks o 4 roky později. OT – 64 se tedy staly i poměrně úspěšným vývozním artiklem a dodnes se s nimi můžeme setkat na různých místech světa.
Na přelomu 80. a 90. let, kdy začal proces vyřazování a likvidace OT – 64, byla část vyřazena v rámci jednostranného závazku z února 1988 na snížení počtu všech obrněných transportérů. Po jeho částečném splnění disponovala čs. armáda k 1. lednu 1990 celkem 2093 vozidly SKOT. V letech 1991 až 1992 se uskutečnil odsun převážné části do shromaždišť nadpočetné techniky nebo míst likvidace. Demontované střelecké věže byly využity pro přezbrojení BVP -1 na OT – 90. V letech 1990 až 1991 bylo upraveno celkem 620 BVP – 1 na OT – 90. Po zániku ČSFR jich 413 převzala AČR. Většina motostřeleckých pluků vyzbrojených OT – 64 zanikla a zbývající byly reorganizovány na mechanizované pluky a přezbrojeny na OT – 90.
Od dubna 1992 do března 1995 se OT – 64 účastnily mírové mise OSN v rámci UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie. Původně československý a od dubna 1993 český mírový prapor v průběhu této mise působil v oblasti Plitvických jezer na území dnešního Chorvatska /oblast tehdejší Republiky Srbská Krajina/. Transportéry OT – 64 působily na desítkách kontrolních a propouštěcích stanovišť /CHECK POINT neboli tzv. TANGO/, nejen k přepravě pozorovacích týmů, ale také v rámci patrolovací činnosti a humanitární pomo. Známé je jejich využití na přelomu roku 1992 a 1993, kdy se francouzská vojenská základna Karin ocitla pod minometnou palbou z chorvatské strany, ale francouzské jednotky nemohly přijít na pomoc, protože byly od základny odděleny zničeným mostem. Na základně bylo 55 Francouzů. Na pomoc vojákům bylo vysláno 29 čs. vojáků s 2 transportéry OT – 64.
Poslední transportéry OT – 64 byly z výzbroje AČR vyřazeny na přelomu let 2004 a 2005. Výjimkou zůstaly pouze transportéry sloužící v zahraničních misích v Kosovu a v Afganistánu. Na těchto místech se sice potýkaly s mnoha závadami, které jim byly dány do vínku během zrychleného vývoje v 60. letech, závěrem ale můžeme dodat, že OT – 64 představoval v době zavedení do výzbroje skutečně moderní bojový prostředek. Přes všechny problémy, které během vývoje a výroby přicházely, se OT – 64 stalo vozidlem s vysokou průchodností terénem, velmi slušnou rychlostí při jízdách na zpevněných cestách a nelze zapomínat ani na velmi přesný velkorážní kulomet KPVT. Koho by asi napadlo v roce 1964, že tato vozidla budou jezdit v zahraničních misích nebo se dostanou do výzbroje mnoha armád v Africe?
Iveta Kubová
