11. listopad 2022. Uctění památky válečnýchh veteránů a obětí válek. K tomuto dni se v Brně konala řada aktivit. Kromě „velkého dne“ na Šelepce, akce u Jošta, další, proběhla i velká akce, nástup Univerzity obrany.
Nástup byl zahájen již v 9:00 a to jak stálého stavu, tak studentů a občanských zaměstnanců UO, za přítomnosti hejtmana Jihomoravského kraje J. Grulicha, dalších zástupců místní i státní správy a zástupců spolků válečných veteránů, partnerských organizací. Za veterány a komunitu zde vystoupil předseda našeho spolku a ředitel KCVV Brno Ing. Karel Černoch, který veteránky a veterány pozdravil, stejně tak další zúčastněné. Zmínil hlavně význam symbolu vlčího máku, červánčí a poděkoval všem za jejich službu. Společně s hejtmanem a rektorkou UO pak předal vyznamenání za dosahování výsledků a službu v OS a pozval na další pietní vzpomínky po celé zemi.
Vystoupení:
„Vážené válečné veteránky, vážení váleční veteráni,
Vážené dámy a pánové!
11. listopadu 1918, po 4 letech války, zavládlo na všech frontách příměří a to v 11 hodin a 11. minut. Datum a čas měly být mementem pro snadné vrytí se do paměti všem, aby se podobné neudálo znovu. Do řad armád během 1. světové války bylo celkem mobilizováno přes 65 miliónů lidí. Během let válečného konfliktu bylo zabito přes 8,5 miliónů, zraněno více než 21 miliónů, zajato a ztraceno téměř 8 miliónů. Počet obětí války dosáhlo počtu cca 37,5 miliónů lidí.
Počet mužů mobilizovaných ze zemí Koruny české do císařské armády bývá odhadován na 1,4 milionu. Celkový počet mužů z českých zemí, kteří v první světové válce zemřeli v boji či následkem zranění je odhadován na přibližně 300 000.
Lidstvo je nepoučitelné. Po válce přichází odpuštění, bez odpuštění by se lidstvo vyhladilo, souznění, budování, nacházíme opět lidskost a schopnost komunikovat, společně budovat, vážíme si mála, co máme, abychom postupně díky nepoučení se, osobním ambicím, aroganci, ignoranci, nadřazování se, podlehnutí snadnému způsobu života, individualismu, zapomenutí podstaty bytí a potírání tradic, postupně přišli o to, za co milióny před námi umírali.
2. světová válka. Ješitnost, ego, odplata a další horší stránky, vtáhly do konfliktu země s téměř 2 miliardami obyvatel. Počet padlých vojáků přesáhl 24 miliónů, počet civilních obětí 37 miliónů, obětí židovského holocaustu téměř 6 miliónů. Počet obětí celkem 72 miliónů. Německými koncentračními tábory, věznicemi a káznicemi prošlo 450 tisíc československých občanů. 365 000 obětí z toho padlo na 25 000 vojáků.
Ani po 2. světové válce nebyl svět mírový. Nenastal klid. Mír je velmi slabý a relativní, je potřeba jej bránit, chránit jej před zlem a před lidmi.
Proběhla a probíhá řada konfliktů, v Evropě, po celém světě, vybírají si svoji daň. Daň nejvyšší, životy. Přitom je vykoupen právě tím, že jsou lidé schopni této nejvyšší oběti.
11. listopad je hlavně dnem, kdy bychom si měli všichni připomenout oběti všech válečných konfliktů, všech stran. Prostých vojáků, žen, mužů, dětí. Připomenout si ty, kteří padli nebo zahynuli ve válkách, rovněž účastníků mírových i bojových operací po 2. světové válce, na misích i z řad naší armády.
Vlčí mák, jinak také červánčí, ohníček, papaver. Za touto symbolikou stojí kanadský chirurg John McCrae, voják a autor básně Na flanderských polích, která se na světlo světa a do povědomí lidí dostala jen náhodou. Tradice vlčího máku má své kořeny od roku 1921. Každý, jak zde jsme máme či známe někoho blízkého, kdo padl, bojoval, byl v odboji, nasazen v těchto válkách, byl nebo je válečným veteránem či potomkem. Vlčí mák je symbolem nás všech, kteří neseme odkaz a vzpomínku dále, bez ohledu na uniformu, kterou nosíme či jsme nosili nebo i nenosili.
Je jen na nás, zda si to chceme uvědomit, uvědomíme a zda vzdáme svoji úctu a hold svým vlastním předkům, současníkům. Zda vzdáme hold sami sobě a druhým s respektem nebo budeme bagatelizovat svým přístupem skutečnost, že díky obětem a odhodlání válečných veteránů a všech, kteří nosili či nosí uniformu, stali se obětmi, můžeme dnes žít a užívat si výdobytků. Každý z nás, každý z vás, patří do komunity válečných veteránů, ať chcete nebo nechcete, je to fakt díky výše uvedeným skutečnostem. Tuto komunitu tvoříme všichni.
Mělo by být naší povinností odkaz a naše tradice, naše kořeny a oběti válek ctít, bez toho se budeme uchylovat k dalším excesům a zapomeneme na lidskost, ztratíme vlastní identitu a úctu generací příštích.
Věřím, že jsi jsou toho vědomi mnozí, jen je potřeba odvahu to v dnešní době ukázat. Je to jen malá odvaha v porovnání s odvahou těch, na jejichž počest vlčí máky nosíme.
Zcela jistě jsou si toho vědomi členové různých klubů, spolků, organizací apod. šířících tradice uniformovaných sborů. Jejich práce si velmi vážím a mám dnes tu čest je zde zastupovat. Pro jejich činnost, ale i pro prezentaci resortu a jeho pozitivnímu přístupu k válečným veteránům, je spojovacím prvkem Komunitní centrum pro válečné veterány v Brně na ulici Dobrovského. To, že dokážeme najít společnou řeč, to je vždy jen o osobním přístupu a o lidech, dokážeme spolupracovat, to dokazujeme činy, nejen slovy. Ctíme naše předky, uniformu, odkaz. Proto jsme společně i s Univerzitou obrany vysázeli alej válečných veteránů v Rajhradě, les válečných veteránů v Lesním Hlubokém. Proto jsme v Sadech národního odboje, v parku na Šelepce, o kterém se uvádí, že je geometrickým středem Brna, připraveni v místě, kde byl internační tábor a který připomíná dnes Památník ze šedého mramoru, který je zde umístěn, společně vzdát kříži s vlčími máky a položením věnce úctu a vděčnost všem i 16 000 válečným veteránům misí a operací, kterých se účastníme mj. od roku 1953.
Chtěl bych Vás vyzvat k Vaší účasti v těchto místech a pozvat Vás na pietní akt, který se zde uskuteční dnes v 11 hodin a 11 minut, do dobových ležení a na ukázky, které máte za humny, kousek od kasáren. Jsme zde dnes od 10.00 do 15:00.
Na závěr mi dovolte vyjádření:
Pamatujme na živé, nezapomeňme na mrtvé, jinak budeme sami zapomenuti!
Na samý závěr Vám chci všem poděkovat za Vaši minulou, současnou i budoucí službu! Děkuji Vám!
Děkuji vám za pozornost“
