Vše se většinou soustředí na Prahu, jakoby ani další části republiky neexistovaly. Sem tam pár sekund na VP televizi z Brna, Ostravy a dlouho nic.
17. listopad se připomínal i v Brně a určitě i v dalších městech. Bez následných demonstrací v dalších koutech naší vlasti by nedošlo k žádné změně, jen by to bylo „pro Pražáky“. Přitom na misce vah je vždy více. Možná by si to měli pragocentristé uvědomit, aby se pak nedivili snahám štěpit, tříštit.
17. listopad je hlavně rok 1939. Nikdo si již nedokáže představit odvahu studentů, kteří protestovali proti nacistům, za protekorátu, kdy stáli cizí, nacisté proti nám. V roce 1989 stáli proti těm co vládli mnohdy jejich děti, vůči sami sobě. Naštěstí nedošlo ke kolaboraci, jakou jsme již v naších dějinách zažili, svět se měnil.
Je potřeba si připomínat i tento svátek, totalitu a vše co zrodila, co odnesla a také co přinesla, jako odkaz i mezi děti a mládež.
Totalitu si totiž neseme každý sám v sobě, protože je mnohdy výhodná, zdáním. Svobodu přináší odpovědnost, odpovědnosti se lidé bojí, mnohdy svoboda odpovědnost ničí, rodí se anarchie a základ nové totality v koběhu dějin, protože není nastaveno pravidlo zachování svobody.
Těm co v totalitě nežili, nemají srovnání se mnohdy svoboda rozplývá mezi prsty, nemohou spoustu věcí pochopit, logicky. Proto je potřeba vysvětlovat a učit se je učit z chyb, které je nutno si přiznat, aby je byli schopni přiznat si i jiní.
Ucitli jsme památku těch, kteří stáli na barikádách nejen pro pozvání na Vzpomínkový akt magistrátem, ale z povinnosti před dalšími generacemi.
Je zarážející, že spolky se účastnily jen dva, ČSBS a my, politiků a politické strany hojně zastoupeny, hejtman, primariát, potěšující byla účast vysokých škol se sídlem v Brně, kdy ale chyběla UO.
