Warszava, Wroclaw, Martin, Žilina, Povážská Bystrica, Ostrava, Opava, Brno, Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec, další místa a města. Co mají společného? Z těchto míst přijeli veteráni na 7. mezinárodní setkání na Hrčavu, na Trojmezí. V tom je síla SPIA, kam patříme, síla naší organizace. Každý po své ose. Naše část vyrazila pěchotně z ležení na Malých Šancích, ze slovenské strany, přes polskou stranu na naši. Prvně ale ochutnávka vynikající kyselice na základně, domácí, uvařené pro nás. Teta to fakt umí :-). Ponechání hlídky na místě, kvůli nenechavcům a pak pochodem včetně dětí na Hrčavu.
Nejprve jsme se rozložili pod střechou místního goralského stánku, zpovzdálí pozorovali vývoj na slovenské straně, kde začali vlát vlajky slovenských válečných veteránů. Po cestičce k slovenskému obelisku, se začali blížit polští veteráni, přesně na čas, takže nám bylo jasné, že „velký začátek“ bude tam. Na hranici je to tady fakt blízko. Jdu na sever, jdu na jih :-). Volně, v čele s generálem, včetně dalších, kteří přijeli a doplnili nás početně, překročit most přes řeku.
Jako vždy byli Slováci připraveni, jejich logistika je pověstná i „nebezpečná“. Zkušeně rozdělaný oheň, opékání a samozřejmě se to neobešlo bez častování a povídání. Tož vyjedli jsme jednu stranu, přejdeme na další :-).
Azyl pod českou a polskou vlajkou, slovenskou, na slezské straně. Nikdo nezůstával pozadu, kluci polští také měli domácí sebou. Ono toho není nikdy dost :-). Někteří byli poprvé, ale většina se znala i díky misím. Jsme ale rádi, že se počty rozrůstají. Přátelské povídání, naše spoelčné, ale i nějaké to veteránské plánování dalšího. Příjemně strávené odpoledne a podvečer v kruhu přátel, kdy po nějaké době zjistíte, že všichni čelíme podobnému, máme podobné výzvy. To nás také spojuje. Nás pak čekal přesun v podvečer zpět, těch co byli ve stanovém, ostatní se rozjeli do svých penzionů anebo již domů.
Po cestě malá atrakce pro děti. Takovou houpačku málokde vidíte. Takto se houpat necháme. Jinak ne. Pak již stejný režim pro tábor včetně hlídek. Když se večer ozval výstřel, tak zatuhlo. když po chvíli další dva, tuhlo ještě více :-). Ostražitost je potřeba. Ono, když se někde pasou koně, krávy, tak to přiláká ledacos :-). Nebojme se vlka nic…
Každý bude mít o čem povídat. Děcka jakbysmet.
My zkušenější? Utužili jsme kontakty a navázali nové, vrátili se do pohody a tak nějak jinak odpočali.
Všem díky a všem díky i za odvahu mládežníci! Byli jste skvělí, pomohli, každý se přidal i při likvidaci a čistění tábora v neděli ráno, dopoledne.
Pak už jen přesun k vyrovnání otevřených účtů a k domovům ti, kteří setrvali až do 16. 7. 2023.
Ještě jedna věc. Věkově to byla účast od 5 do 78 let, ale je potřeba zvýraznit jednoho top táborníka. Všichni jsou borci, ale malý Vašík dal s tatou, bez mamy, v pěti letech svůj první širák. Tož ogare, gratulujeme!!!
Na viděnou na Trojmezí v roce 2024!!!
