Tradice, typicky moravská. Zabijačka. Tradiční spolková akce na začátku roku. Tentokráte bohužel jinak. Smutnější. Až o někoho přijdete, pak terve oceníte jeho roli.
Jak byl nezastupitelná byla role Karla, jsme se mohli přesvědčit 3. – 5. 2. 2023. Nenápadný chlapík, který působil jako dobře vybroušený diamant, expert, zvláště v domácím prostředí. Nenápadně a nenásilně kontroloval, řídil, včas upozorňoval a hlavně chystal, měl hotovo před námi. Měl to v malíčku. Jeho kibicování, nenápadné průpovídky :-), nám velmi chyběly, on prostě chyběl. Často jsme si na něj vzpomněli, zvláště, když se sypalo do výtvorů. JJ, třeba taková cibule. Už víme, co?
Pár se nás sešlo již v pátek, to se chystá. Cibule, česnek, nákupy majoránky, dalšího. V Hostěradicích jsme našli útulno.
V sobotu ranní sraz, již v 6.00 s dalšími. Marťas, „náš“ řezník, dorazil tentokráte s posilou, která se neztratila. Kotle jely od rána naplno, jen ta voda nějak pořád nebyla správně vařící. Jasně Karlos, příště to bude lepší :-).
Na řadu přišlo první prase, vše co k tomu patří, čištění atd., zvonky prasečí. Samozřejmě nejen práce. Bez Karla „zásobování“ vázlo, to je přesně to, co také oceníte až…
Další prase jsme si dovezli už na půlky, pěkně zpracované, takže pak následovalo rozbourání, porcování a samozřejmě souběžně s tím vaření.
Někteří to měli jako „poprvé“. Je to potřeba prostě zažít. Se zabijačkou jsou spojeny přípitky, první prase, druhé prase :-), první ochutnávky, třebaže se někteří ostýchali, pak ale nedali jinak. Pokračování v nasazení, zápasení s noži, takový nácvik :-).
Zabijačku jsme spojili i s Hrstí, projednáním odeslání jednoho dopisu na hrad 🙂 za Asociaci spolků vv.
Děvčata se v kuchyni snažila. Tradiční oběd, výpečky, zelíčko, knédl. Dochucování, výroba prejtů, plnění, kdy došlo i na angličtinu. Rozdělení výslužek.
Samozřejmě jen tím to nekončí. Ještě je potřeba po sobě uklidit. Bylo nás na to ale dost.
Vytrvalejší zůstali do neděle, protože pak přichází na řadu škvaření. Výroba moravského muesli – škvarky a sádlo také nejsou zadarmo! Od rána tedy vařeky a kotel nadvakrát. Vychladnutí, do sklenic a najednou je poledne, odpoledne. Finální úklid, odpoledne zbytek domů.
Velké díky patří pendlerovi 🙂 Davidovi, ten toho stíhal i mimo nějak moc :-).
Samozřejmě největší patří Jindřišce. Děkujeme a také KARLOVI, že stál při nás! R.I.P. Karle.
Jak to vypadá, nebude to naposledy, vždy to bude se vzpomínkou.
Díky!
Jen pár fotek. Máme jich více :-).