POTŘEBUJEME ARMÁDU?
Svobodný diskusní klub Jižní Morava
Diskuse o současném směřování Severoatlantické aliance, konceptu neutrality, zahraničních misích, stavu české armády či dobrovolném vojenském výcviku. Zajímají vás informace a názory na bezpečnostní situaci v naší zemi a současný stav naší armády?
Dne 26. 11. 2015 od 18:00
v sále Moravského zemského muzea
1. Úvod
2. Představení hostů
Po pádu železné opony nastaly v mezinárodní situaci zásadní změny. Došlo ke sjednocení Německa, rozpadu Sovětského svazu, další země si zvolily samostatné cesty. Zatímco v Jugoslávii následoval krvavý konflikt, zánik Československa byl poměrně klidný. Většina zemí bývalého socialistického bloku se vydala na cestu kapitalismu. Někteří teoretici tvrdili, že pádem Železné opony dějiny v podstatě skončily a demokratický a ekonomicky liberální světový řád úspěšnou expanzí ukáže, že je jediným možným a konečným stádiem sociokulturního vývoje. Jiní naopak varovali, že konec dějin se nekoná a rýsují se hranice nových konfliktů. Zatímco v 90. letech jsme se nechali ukolébat vizí poklidné budoucnosti, dnes se ukazuje, že dějiny skutečně nekončí a řada sporů po zániku bipolárního uspořádání může být stejně nebezpečná, jako tomu bylo kdykoli v minulosti.
Otázkou zůstává, kam se bude západní systém ubírat dál a jak se dokáže vyrovnávat s politickými a ekonomickými výzvami, které před ním stojí.
Česká republika se stala členem Severoatlantické aliance v roce 1999. Počáteční fázi nadšení a uspokojení ze zajištěné bezpečnosti vystřídaly i pochybnosti, které se netýkají pouze plnění vlastních závazků, ale také, a v poslední době zejména, plnění alianční smlouvy.
S tím souvisí konkrétní otázka:
1. Zaznívají názory o vojenské intervenci Západu v Sýrii a Iráku za účelem zničení Islámského státu.
Jste pro to, aby se česká armáda zapojila do takové nebo jiné podobné intervence? A má se
Západ vůbec do takových intervencí pouštět?
Doplňující otázky: v případě, že nebudou součástí odpovědi
a. Jaký je obecně Váš pohled na současnou roli Severoatlantické aliance a ČR jako její součásti. Plní ČR
závazky vůči alianci? Dodržuje na druhé straně také aliance zásady, na kterých byla založena?
b. Byl podle Vás vždy správně aktivován článek 5 (použití síly při napadení člena)
c. Považujete strategii NATO z roku 2010 o preventivním použití vojenských prostředků v rozvíjejících
se krizích, za legitimní změnu, ačkoli neprošla veřejnými diskusemi? Měli bychom usilovat o změnu
smlouvy včetně celého ratifikačního procesu?
d. Jak vidíte autorizaci OSN, považujete všechny vojenské akce aliance z tohoto pohledu legitimní?
e. Připouštíte rizika ve spojení vojenského establishmentu a rozsáhlého vojenského průmyslu v USA
tak, jak o tom kdysi hovořil americký prezident D. Eisenhower?
f. V EU se již řadu let diskutují záměry o zřízení společné evropské armády? Přivítali byste takové
řešení nebo se domníváte, že není nutné vytváření paralelních struktur?
g. Ozývají se hlasy o konceptu neutrality jakožto konceptu vhodnějším pro naše účely. Jaký máte
názor například na švýcarský model?
Svobodní preferují členství v NATO, ale plně si uvědomují nedostatky jejího působení. Mají konkrétní pochybnosti o aktivaci článku 5, nesouhlasí s použitím síly bez autorizace RB OSN, mnozí zpochybňují Strategii NATO s texty o preventivním působení, jednotlivci by dokonce považovali za správné vyvolat nový ratifikační proces. Nemálo našich členů vidí rizika ve spojení vojenského establishmentu a vojenského průmyslu. Jsou proti společné evropské armádě. Na neutralitu nemají jednotný názor, víme ale pouze o jednotlivcích, kteří neutralitu preferují.
2. Česká republika se účastní řady zahraničních misí (např. Mali, Kosovo, Somálsko, Afgánistán aj. ).
Domníváte se, že účast na zahraničních misích patří k prvořadým úkolům našich ozbrojených sil?
Doplňující otázky: v případě, že nebudou součástí odpovědi
a. Měli bychom tolerovat, že některé vojenské akce předcházející misím nemají posvěcení RB OSN?
b. Je evidentní, že pro společné síly NATO je snadné vyhrát téměř jakoukoli válku. Problém nastává,
když je třeba stabilizovat poměry. Domníváte se, že jasné návrhy k politickému řešení po ukončení
misí jsou dostatečné?
c. Neměli bychom do budoucna omezit účast našich vojáků na zahraničních misích pouze na
takové, které bezprostředně snižují rizika pro ČR? Nebo bychom na toto kritérium neměli brát
zřetel?
d. Jak byste řešili problematiku válečných veteránů, kterých kvůli nasazení AČR v zahraničí přibývá?
Svobodní se spíše domnívají, že je třeba ohradit se vůči účasti v zahraničních misích tam, kde probíhaly zásahy bez posvěcení RB OSN. Také se ohrazují vůči tomu, že není k dispozici podrobná analýza a vyhodnocení počátečních rizik a rizik po skončení operace. Každý návrh má obsahovat jasný návrh politického řešení po ukončení mise. Podílet bychom se měli spíše pouze na akcích, které bezprostředně snižuje rizika pro ČR (ale jsou i opačné názory). Chtějí spolupracovat s veteránskými organizacemi a postarat se o ty, kteří nasazovali svůj život pro obranu vlasti. Nabízet schopným veteránům místa v diplomacii či státní správě, Přispět k jejich lepšímu zapojení do společnosti po odchodu z armády.
3. Za první republiky jsme téměř dvacet let věděli či tušili, kdo je náš nepřítel a protivník. Mezi
dané subjekty patřili téměř všichni naši sousedé. Čestnou výjimku drželo pouze Rakousko a
Rumunsko, se kterým nás spojoval kousek hranice na Podkarpatské Rusi. Všechny tyto státy
jsou našimi spojenci v rámci NATO a Rakousko je státem neutrálním. Kdo jsou podle Vás dnešní
nepřátelé či protivníci České republiky? Můžeme vůbec někoho takového najít? Jaká by měla být
koncepce naší obrany?
Doplňující otázky: v případě, že nebudou součástí odpovědi
a. Ke koncepci se samozřejmě váže jasná představa o modelu armády. Počínaje 90. lety převládaly
optimistické náhledy. Jejich nositelé se chtěli (jak již bylo řečeno v úvodu) spoléhat na mezinárodní
úmluvy, OSN, EU a NATO. Nepředpokládali další válečné konflikty, chtěli podpořit pouze
specializované síly a zbývající ponechat na našich spojencích (V. Havel). Dnes se ozývají názory,
které preferují suverénní zemi s vševojskovými armádami, schopné komplexní obrany země. Ke
kterému z těchto modelů se přikláníte?
b. Pokud se přikláníte k prvnímu modelu, jaká pozitiva a na druhé straně negativa má podpora
specializované síly oproti vševojskové armádě?
c. Pokud se přikláníte k druhému modelu, s jakými směry ohrožení bychom podle vašeho názoru měli
realisticky počítat?
Koncepce obrany je zásadní a nutná. Obecně: armáda neřeší politické preference, řeší potencionální směry napadení bez ohledu na nynější mezinárodní vztahy a připravují obranu proti všem vnějším nepřátelům zcela pragmaticky (viz konkrétní hrozby). Svobodní jsou spíše kritičtí k prvnímu modelu spoléhání na druhé a řešení omezených specializovaných sil. Svobodní podporují spíše model vševojskové armády, která bude schopna účinně bránit suverenitu naší země (není ale zcela jednota).
4. Od roku 1989 procházela naše armáda velkými změnami. Z masové a nepříliš technologicky vyspělé armády, která byla pod drobnohledem Sovětského svazu, se změnila v malou a plně profesionální armádu, která je součástí NATO. V jaké kondici je podle Vás nyní naše vojsko? Dokáže plně chránit republiku nebo se jedná pouze o slabého a pro potencionálního nepřítele nepříliš nebezpečného soupeře? Nelze zastírat, že v uplynulém období prestiž armády v očích veřejnosti utrpěla. Jaká by měla být podle vašeho názoru konkrétní struktura armáda ČR?
Doplňující otázky: v případě, že nebudou součástí odpovědi
a. Souhlasíte se zařazením domobrany, tedy občanů ochotných v případě potřeby bránit území ČR a
pokud ano, tak za jakých podmínek?
b. Je podle Vašeho názoru dostatečné vytváření povědomí u mladé generace o obraně našeho státu a
případně i její příprava?
Svobodní vidí jako ideální strukturu tu, která bude zahrnovat profesionální Armádu, poloprofesionální Aktivní zálohy a občanskou domobranu, případně podporu výcviku mládeže (letní výcviky pro mládež) s motivací získat řidičák nebo zbrojní pas. Také žáci a žáci a studenti na ZŠ a SŠ by se měli učit těmto dovednostem. Spadají sem především základy první pomoci, zorientování se v případě technologické havárie či přírodní pohromy, schopnost reagovat v případě ohrožení života svého a blízkých anebo základy sebeobrany. Chceme, aby se tak vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva znovu vrátilo do osnov na základních a středních školách, které zřizují kraje a obce.
5. V současné době se armáda ČR zjednodušeně dělí na profesionální vojsko, které čítá cca 35 000
lidí (včetně pracovníků údržby, „vojenských“ úředníků, vyšších a středních důstojníků, učitelů na
UNOBu) a zhruba 5000 aktivních záložníků. Myslíte si, že je to dostatečný počet nebo je třeba jej
navýšit či snížit? Jaké jsou podle vás priority v řešení současného stavu české armády? (otázky
financování, investice, vybavení, personální otázky)
Doplňující otázky: v případě, že nebudou součástí odpovědi
a. Podle tzv. Bílé knihy MO existují do budoucna dvě možná řešení:
– zachovat stávající strukturu, ale její složky poddimenzovat v rámci finančních možností
– zrušit část vojenských schopností a přeložit do tzv. přeživších s možností lepšího financování
Ke které z těchto možností se přikláníte?
c. Mají být kapacity armády využívány pro řešení nevojenských situací, čili financovat zvlášť
profesionální armádu a zvlášť Integrovaný záchranný systém?
d. Zajímá se podle Vás širší veřejnost o záležitosti obrany a bezpečnosti? Jakým způsobem by bylo
možné zlepšit pozitivní vztah veřejnosti vůči armádě?
Svobodní se domnívají, že armáda je podfinancovaná, a vidí to jako její ohrožení. Chtějí efektivní nákupy, investice do nových technologií apod. V bodě b. a c. nejsou názory jednotné. V bodě d. mají Svobodní řadu návrhů, například otevření armády veřejnosti, přehlídky, spolupráce se školami, obecně prospěšnými organizacemi atd.