Zrodil se nápad, takřka ihned po první výstavě vétřiesky. Po realizaci výstavy, akcí k 70. letům PV3S, v roce 2023, si připomenout další mezník ve vývoji výzbroje naší armády.
V zásobě toho máme více, ale v tomto roce jsme se pokusili i za pomoci a přispění partnerů, zrealizovat připomínku na otéčko!
Starý ověřený tým se toho chopil s vervou sobě vlastní a vznikla výstava o 24 panelech, která stojí za to a je případným zájemcům k dispozici.
Podmínky zapůjčení sdělíme na vyžádání na mail: office@cslegionar.cz!
Přinášíme Vám první z článků k dané tématice, výstavě a fenoménu óté, jehož 60té výročí (2024, název OT64) se přechyluje do roku 2025, více v článku Ivety Kubové!
Obrněný transportér OT – 64 SKOT
V minulém roce vznikla výstava k 70. výročí zahájení sériové výroby vojenského třítunového speciálu známého pod označením V3S. Vůz zvaný „vétřaska, vejtřaska, véeska nebo vejda“ patřil k nejlepším terénním vozům své doby, který byl využíván v rámci základní vojenské služby více než půl století. Nebyl ale jediným pozoruhodným výsledkem schopností našich konstruktérů. Za pozornost stojí i obrněný transportér, jehož 60. výročí zavedení do výroby si v roce 2024 připomínáme. OT-64 SKOT se stal nástupcem světoznámé meziválečné československé konstrukční školy speciálních vojenských vozidel a dodnes jej můžeme považovat za jednu z nejlepších u nás vytvořených konstrukcí. V půli 60. let představoval jeden z vůbec nejmodernějších obrněných transportérů na světě. Na veřejnosti se poprvé objevil v rámci vojenské přehlídky konané v Praze na Letné 9. května 1965 u příležitosti 20. výročí osvobození Československa.
K poměrně složitému vývoji transportéru OT-64 najdeme některé dokumenty v archivu firmy AVIA a.s. a ve Vojenském ústředním archivu. Kromě toho se v depozitáři Vojenského technického muzea v Lešanech uchoval i konkrétní doklad o vývoji transportéru, a to posledního prototypu pod názvem SKOT IV jakožto předchůdce sériového provedení. Komplikovaný vývoj můžeme krátce popsat v několika klíčových milnících. V lednu 1956 dostala tanková katedra Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého v Brně za úkol připravit projekt vícenápravového středního kolového transportéru. Výsledná studie se stala základem pozdějšího projektu SKOT s tím, že transportér se do plánu dostal až v roce 1958. Konečný projekt byl předložen Ministerstvu národní obrany ke schválení v prosinci téhož roku.
Řešením se mělo zabývat Ministerstvo všeobecného strojírenství, které zadaný úkol přidělilo Automobilovým závodům Klementa Gottwalda Praha. Zde byl vývoj zahájen pod označením A-105.
Od 1. ledna 1961 došlo ke sloučení AZKG Praha (dříve PRAGA) se Závody Jiřího Dimitrova Letňany (dříve AVIA) a vznikl národní podnik Automobilové závody Letňany. V rámci vývoj byly nakonec zhotoveny celkem čtyři prototypy. Výroba prvního označeného jako SKOT-I byla zahájena začátkem roku 1959 a prototyp byl dokončen k 30. květnu 1960. Koncem roku 1960 se konaly střelecké zkoušky z pěchotních zbraní s pancéřovou korbou č. IV. Korba ale nesplnila základní technické podmínky a ministerstvo si proto v prosinci 1960 objednalo výrobu rekonstruované korby za účelem opakování zkoušek a další korby pro výrobu prototypu SKOT IV. Nedostatky během zkoušek vedly ke změnám ve sklonu pancíře a tloušťka určitých částí se změnila. Nová korba prošla zkouškami v roce 1961 a střelecká odolnost se zlepšila.
Rozhodnutí o finálním výrobci přes pokročilý stav vývoje nebylo jednoznačné. Z řady míst přicházely skeptické názory o nedostatku kapacit k výrobě. V tuto chvíli vstupuje do děje polská strana. Během pátého zasedání čs. – polského výboru pro hospodářskou spolupráci konaného koncem léta 1960 ve Varšavě, se na základě žádosti polské strany poprvé jednalo o spolupráci při výrobě. Na jaře 1961 se odehrála řada jednání o přistoupení Polska k výrobě transportéru. V červenci 1961 během zasedání Stálé komise RVHP pro spolupráci v oblasti obranného průmyslu v Moskvě se polská strana vyjádřila, že má o spolupráci zájem.
Na jaře 1962 byly během jednání v Praze položeny základy mezistátní dohody. Na základě stavu prototypu SKOT-IV a příslušné dokumentace k sériové výrobě byla stanovena konečná delimitace výroby. Československo v dalších letech dodávalo do Polska celkem 223 položek od 57 dodavatelů. K dodavatelům náležely AZ Letňany, AZKG-PRAGA, TATRA Kopřivnice, SMZ Dubnica nad Váhom a ZVVZ Liberec. V Polsku se finálním stal FSC Lublin. Během další spolupráce se objevila řada problémů týkajících se údajné závadnosti spojek na československé straně. Ta ale výhrady odmítala s poukazem na podmínky nedostatečné údržby a špatného seřízení na polské straně. V únoru 1971 obě strany dospěly k dohodě o ukončení výroby.
Koncem roku 1963 byly v rámci ověřovací série vyrobeny první tři transportéry. O rok později získala ČSLA prvních 200 kusů transportérů OT-64 a v roce 1965 dalších 500 kusů.
Zavedení OT-64 SKOT do výzbroje ČSLA se oproti původně plánovanému návrhu z roku 1962 opozdilo o tři roky. Armádní generál Bohumír Lomský ve funkci ministra národní obrany měl předložit návrh na zavedení Vojenské komisi obrany ÚV KSČ v dubnu 1965. Ve skutečnosti k předložení došlo v květnu téhož roku. Datum 3. května tak můžeme chápat jako oficiální datum zavedení transportéru SKOT do výzbroje ČSLA. Na konci dlouhé a složité cesty se objevilo velice moderní bojové vozidlo, které přes řadu potíží a průběžných nedostatků nejen obstálo ve světové konkurenci, ale dokonce ji v řadě parametrů převyšovalo.
Iveta Kubová
