K zamyšlení nebo … jen si tak veřejněji glosuji!
Je to den smíření! Uznávají to všichni? Včetně veteránů? Ti, kteří veterány najednou zase poznávají před „jejich dnem“? Veteráni i sami sebe? Jinak…
11. 11. vyšel na stránkách mocr.army.cz článek k „hlavnímu pietnímu aktu“ k danému dni. Samozřejmě v Praze na Vítkově. Netrpím nějakým postižením Brno Praha apod., ale je otázkou, zda na těchto stránkách, které by měly být určené nejen pro Prahu, najdete také informace další, z dalších akcí, které jsou větší než v Praze. Možná to Praha zahleděná do sebe ani neví! Ani ne tak Praha, jako ti, co tam pracují na oficiálních místech. Vítkov. Zcela určitě ano, místo nejvhodnější pro, ale tento den není jen o legionářích, odbojářích, je to uctění památky všech padlých, všech stran! To zaznívá v článku na webu až níže, vévodí tomu právě označení jen vybrané!
Nemělo by to být nejvýše? Obětem válek? Pak třeba to další. Vítkov by už měl každý znát. Vlčí mák již méně. Jen zasvěcení, věřte mi. Osvěta chybí. Navíc, tento den je totiž dnes i o obětech terosimus, násilí, posouvá se jinam, zůstává tradice a hlavně „myšlenka“. Jsme na této cestě, když?
Neměl by tedy být posunut také jinam onen článek nebo akt být popsán bez určité tendenčnosti a nevyjímaje právě všechny, kteří také stáli u tradic našich zemí? Hlouběji, emotivněji, pietně? Protože na konci je medailovačka. Jasně, někdo si řekne, nedostal, není tam, tak … :-). Bude posuzovat dle sebe. NTW, já budu mít vždy více medailí zahraničních :-).
Proč? Např. proto, že legionářů padlo cca 6 tis., ale obětí války, té první velké, byly desetiticíce z našich zemí. (Nebudu přesný na jednotky, nedělám si ambice na historika, od toho jsou zde jiní) 150 000, dalších 250 000 zraněných atd. Ano, byli to obyvatelé c.k., ale … Pole byla poseta krví lidí! Rozvrácená, rozbitá, proto máky! 10 000 000. Obyčejných lidí, kteří by neměli být zapomenuti! Stejně tak v dalších „akcích naší armády, v roce 1935, pak po roce 1939, východ, západ, domácí odboj, o co méně jsou stateční partyzáni, popravení, postřílení za pomoc? Umírali. Desítky miliónů! Pohlédněme na oběti cvičení ČSLA, na misích od roku 1953, Indočína, protirežim, pak mise kolem 1989, vojenské pomoci, které vždy byly, další, „nové“ či „novodobé“, jak se uvádí. Jaké novodobé? Paskvil.
Mělo by se uctívat všemi a všude, po celé zemi. Nejen na Vítkově. Tak by to mělo být postaveno i ve městech, vesnicích. Každý má v rodině někoho, kdo padl, zahynul. Jen to neví. Nebo nechce, na něco si hraje. Naštěstí se akce konají a dokonce ve větších počtech účastníků, naštěstí také bez medailí. Zásluhu mají totiž hlavně ti padlí, kteří se obětovali nebo trpěli válkami! Neměli bychom na ně vzpomínat jen v jeden den a zbytek se chovat s ignorací. Měl by tomu odpovídat i celkový přístup, dlouhodobý, k veteránům a osvěta veřejnosti ze strany všech, co se derou do správ, samospráv, politiky apod.
Za mě. Medaile na tento svátek nepatří! Vyznamenání a medaile, až pak, případně až na s tímto svátkem spojených aktivitách, ne na pietách! Stejně tak k pietě nepatří hrastění zbraněmi vyjma salvy. Ten den není o přehlídce techniky, na to má armáda, OS a zálohy jiné svátky. Piety, tento den zvláště patří obětem válek, zbraní, patří válečným veteránům, patří jim!
Měl by tomu odpovídat i přístup veteránů samotných k dalším veteránům a ke svým padlým. Jednou budeme my, co jsou oni! Vytváříme „nové“ tradice na základě tradic našich otců a dědů. Třeba i tím Vítkovem! Máky, kříže, vzpomínka, svíčky. To světské až poté!
A jen tak mimochodem, akce na Praze 2 je možná největší, protože třeba do Hodonína, Kyjova, nedostanete tolik techniky. Ani do Brna, to je pro Pražáky daleko, navíc tady vázne spolupráce. Ty akce ale v těchto městech, na jiných místech, mají delší tradici a jsou větší, jsou bez dotací, dalších nákladů, jsou v neděli, jak má být a jsou od srdce! Jsou o obyčejných lidech. Článek o akcích odjinud tam nenajdete 🙂 🙂 nebo asi špatně vidím. Třeba budou dopsány :-). Tak raději náhled.
Je to věc názoru. Tak to vidím já a pod to se podepisuji, přestože to zase někteří trefení budou brát osobně. Neberte, zkuste se zamyslet!
Karel Černoch