Období od 1.8. do 31.8.2022
Od počátku srpna jsem začala prezentovat sbírku školních potřeb pro děti volyňských Čechů z Ukrajiny, které zde nastoupí do českých škol. Je zcela bez pochyb, že solidarita s uprchlíky značně poklesla a to i díky zvyšujícím se cenám takřka všeho. Shromáždila jsem několik beden již použitých školních věcí, ale také jsem pořídila nové věci. Informovala jsem o této sbírce zainteresované lidi od středočeské hejtmanky takže i ti pomohli soustředit několik školních tašek. A dále několik beden věcí bylo od skupinky dobrovolníků z Týnu nad Vltavou, kde jsem vyzvedla několik beden a pytlů věci včetně oblečení (plný kufr osobního auta). Několik školních tašek bylo financováno z finančních darů jednotlivců. Nejvíce potřebných žen s dětmi bylo v Rožmberku, odkud jsem soustředila přesné informace a zde bylo vybaveno 17 dětí do školy a 3 děti do školky. Dále již jednotlivé věci byly předány v Litoměřicích a Písku.
V době kdy jsem předávala školní věci v Rožmberku a v následné dny jsem také řešila nefunkčnost systému vyplácení dávek uprchlíkům. Jak mi bylo řečeno, několik žen s dětmi se i proto vrátilo na Ukrajinu protože zde zůstávali zcela bez prostředků. Konkrétní případy jsem řešila s Úřadem práce v Českém Krumlově, kde mě zarazila neprofesionalita zdejších pracovnic, které střídavě tvrdily, že uprchlické ženy nepodaly žádost, pak, že podaly a v systému jsou, pak zase, že nejsou a ať se dostaví, že to společně vyřeší – pak zjištění, že v systému zase jsou a mají jen čekat. Některé ženy s dětmi ale čekají již třetí měsíc. Kontaktovala jsem vyšší místa jako Krajské pobočky a Generální ředitelství – zde přislíbeno prověření a vyřešení.
Pokračující jednání žádání o trvalých pobyt, jejichž počet pomalu vzrůstá. Současně se několik desítek osob (ze skupiny, kterou jsem evakuačně koordinovala) vrátilo jednak z důvodů rodinných – touha vidět manžela, rodinu a dům. Z velké části to byl také tlak zaměstnavatele, který urgoval zaměstnance aby se vrátil na své pracovní místo jinak bude propuštěn. Zde převážně zůstávají ženy s dětmi, které se nemají kam vracet, nebo se již rozhodly zde trvale zůstat. Více jak polovina žen pracuje, ty, které mají více nebo malé děti musí spoléhat na podporu našeho státu nebo pomoc svých příbuzných, kteří zde jsou také. Některé ženy odjely na Ukrajinu a po týdnu se vrátily se zjištěním, že tam bohužel není v současné době udržitelné žití. Původní představa vytvoření komise pro schvalování žádostí o „krajanství“ byla MZV odmítnuta a tak jednotlivé žádosti se podávají individuálně a proces velmi pomalu běží. Následně budou žádat o trvalý pobyt, propadlé potvrzení o „krajanství“ musí být znovu schváleno.
Na základě zkušeností z praxe jsem zpracovala metodická doporučení pro práci s ukrajinskými dětmi s využitím česko – ukrajinské Čítanky, která se začala používat na některých školách nebo při skupinové výuce českého jazyka. Současně jsem připravila několik pracovních listů jako další možnost doplnění výuky v různých předmětech a pro naplňování klíčových kompetencí základních škol při integraci ukrajinských dětí.
Nadále běží zprostředkování přechodných i trvalých ubytování, také pracovních nabídek. Část z nich nachází odezvu (problematické je najít současně práci i bydlení, většinou je nabídka jednoho nebo druhého). Jedna z velmi pěkných pracovních nabídek na základě dlouhodobé spolupráce s Národním muzeem bylo místo zde – jako průvodce. Nabídli současně i dva byty. Nyní pracuje v Národopisném muzeu bývalá ředitelka školy a předsedkyně krajanského spolku v Mikolajivce paní Larisa Lanovik. Výhodou však bylo, že tato žena umí velmi dobře česky což je při podobných nabídkách práce nutné. Velmi malé procento potomků volyňských Čechů hovoří česky, především jen jejich předsedkyně. Několik žen se uplatnilo jako asistentky do škol (také s částečnou znalostí českého jazyka), většina však pracuje v restauračních službách (v kuchyních), v hotelech jako uklízečky, při sezóních pracích v lese, sběr chmele (Lounsko), zahradnictví (okolo Prahy) apod.
Příležitostně jsem se setkala s různými představiteli, kteří projevili zájem o uprchlickou otázku a chtějí i nadále spolupracovat – při trvalém usidlování (hejtmani a starostové), školská a zdravotnická problematika (senátorka J. Seitlová, hejtmanka P. Pecková, hejtman J. Suchánek, poslankyně J. Jermanová – Pokorná a další).
Mgr. Dagmar Martinková, Ph.D.
