Období od 2.7. do 29.7. 2022
V době kdy jsem organizovala tábor v Rožmberku jsem byla požádána o pomoc při zajištění přepravy dalších skupiny dětí z Malína v Žitomirské oblasti. Byly to převážně děti přesunuté z bombardovaných oblastí do Malína a protože byl znovu Malín odstřelován bylo nutné je přesunout dál do bezpečí. Počítalo se s tím, že po táboře v Rožmberku se uvolní kapacita ubytování takže místo hromadného ubytování by bylo. V dalších jednáních k tomu byla nakloněna i správa ubytovacího zařízení (Česká pošta), a tak jsem ve spolupráci s ukrajinskou stranou (Černobylským fondem) dohodli termín a způsob přepravy. Na české straně jsem požádala o pomoc generálního ředitele HZS pana Vlčka, který přesunu dal záštitu. Profesionální hasiči z Prahy převezli skupinu dětí a rodičů (48 osob, z toho 35 dětí) do Rožmberku nad Vltavou. Protože 2.7 nebylo otevřeno vízové centrum v Českých Budějovicích ve spolupráci s hasiči z Českých Budějovic byl uskutečněn převoz skupiny k registraci následující čtvrtek 7.7. a zajištěno potřebné potvrzení o ubytování (podle nových pravidel od 1.7.). Současně jsem o nové skupině informovala Potravinovou banku a Červený kříž v Českém Krumlově, aby byly opět zajištěny základní potřebné věci (děti přijížděli s minimálním vybavením).
Tábor v Mladoňově 10. – 17. července 2022
V neděli 10.7. od 14. hodin přijížděly děti do tábora jak z Ukrajiny tak z ČR. Tábor se uskutečnil v prostorách Ústavu ekologického vzdělávání, budově staré školy, která byla rekonstruována a plně uzpůsobena vzdělávání a pobytům dětí. Byla zde plně vybavená kuchyň a jídelna s personálem, pro tábor byla sjednána celodenní strava pětkrát denně. Jelikož je to zařízení zaměřené na různé vzdělávací nebo volnočasové aktivity pro děti byla tak stejně koncipována i strava – tedy rozložená na celý den, vyvážená a zdravá. Jídlo bylo skutečně dobré a dětem chutnalo, jen někteří ukrajinští chlapci občas odmítali jíst druhý chod (nejedli například omáčky, knedlíky…). Ukrajinské děti byly převážně uprchlíci žijící v ČR, sedm dětí dojelo z Ukrajiny na krátký ozdravný pobyt z ohrožených oblastí a polovina dětí byly čeští potomci volyňských Čechů z České republiky. To také navozovalo i přirozený způsob výuky českého jazyka – tedy výuka jazyka v praxi. Kromě této praktické výuky měly děti dvě hodiny denně českého jazyka podle programu dne.
První den se děti navzájem seznamovaly. Cílem tábora i naučit děti dodržovat určitá pravidla a režim, což u ukrajinských dětí od počátku viditelně nefungovalo a stejnou zkušenost jsem měla i na prvním táboře. Způsobilo to jednak dlouhodobé přerušení klasické školní výuky na Ukrajině. Kvůli pandemii Coronaviru zde děti nechodily do škol víc jak rok. Pak k tomu přispěly válečné události, útěk ze země, traumatizující vzpomínky, změna prostředí a absence pravidelného režimu. Zřejmě až přemrštěná mateřská péče jako náhrada za tyto újmy měla za následek, že děti se staly občas nezvladatelné. Přičemž je třeba brát na zřetel i ten fakt, že náš systém počáteční obrovské solidarity uprchlíky doslova „rozmazlil“.
Další dny jsme se snažili naplnit výše uvedené cíle a to v rámci bohatého programu. Další den jsme po výuce českého jazyka uskutečnili výlet do města Šumperk na stanici profesionálních hasičů. Třetí den byl celodenní výlet autobusem do Starého Města pod Sněžníkem na zdejší pohraniční pevnosti postavené mezi válkami. Zde se stala velmi nepříjemná událost a to zranění ukrajinského chlapce. I přes několikeré okřiknutí a zákaz dělat to co bylo příčinou jeho zranění prostě neuposlechl, odešel z místa kde se měli všichni soustředit a skočil do nebezpečného členitého terénu. Zlomil si nohu. V tomto složitě dostupném terénu bylo nutné zavolat záchranku a expedovat chlapce do nemocnice v Šumperku. Program pro zbytek tábora se sice trochu zkomplikoval, ale nakonec proběhl jak měl. Po vyšetření, zafixování nohy jsme chlapce převezly na tábor a bylo nutné promyslet možnosti jak jej dostaneme zpět na Ukrajinu, do Kyjeva, odkud přijel.
V další dny se konal sportovní, herní a výtvarný program. Děti měly možnost navštívit golfové hřiště a učit se golf, v blízkém okolí jsme navštívili Muzeum silnic, město Šumperk apod. Na závěr tábora jsme se účastnili pietního aktu v Novém Malíně na upomínku tragické události vypálení české vesnice na Volyni na Ukrajině, Českého Malína (13.7.1943).
Jeden z poznatků o ukrajinských dětech. Děti byly z jakékoliv aktivity velmi unavené, nebo to často subjektivně tvrdily a mnohdy také neochotné pro aktivní program. Předchozí události z nich učinily pasivní užívače „dovolené“ v ČR. To bylo právě velmi zajímavé ve srovnání s českými dětmi a viditelně popsatelné. Předsedkyně krajanského spolku z Kyjeva mi na tento poznatek reagovala, že tábory na Ukrajině probíhají zcela jinak. Nemají tak náročný aktivní program a proto jsou jejich děti tak unavené.
Mgr. Dagmar Martinková, Ph.D.
