Sobotní ráno 29. ledna L.P. 2022. Raději některé fotografie nebudeme zveřejňovat, protože nejsou pro slabší povahy. Ev. jedno foto mezi půlkami 🙂 + práce s nářadím. Přidáme navíc jen ilustrační foto jedné z dobrot, které se ten den připravovali v kuchyni nejpovolaněšjší, v podání víly Jindřišky. Další nás čekalo, jak šlo porcování, vaření v kotlích, protože na každou svini se vaří voda, taková jatýrka se solí :-), ňamka, VKZ, snad víte, co tato zkratka znamená, navíc, ještě to nekončí, protože škvařit se bude, udit se bude a vůbec, tak to má být. Vše proběhlo pod řeznickou taktovkou Martina, fakt čerstvé maso od řezníka. Karel topil pod kotly již od brzkého rána, zápřah od cca 7mé až do odpoledních hodin. Děvčata se zhostila plnění pytlíků, takže i tlačenka bude, jitrnice, jelita :-). Kdo nebyl, jeho chyba. Užili jsme si to, někteří si uhnali heksnšůs, ale to přejde, prostě jiný druh ráce, oživení stereotypu hlavně pro měšťáky :-), neber si to osonbě Petře :-). Je to tradice, naše, venkovská, moravská. Držme si svoje tradice, aby je někdo nenahradil jinými, které nám nejsou geneticky blízké. Jindřiško a Karle, děkujeme za výchovu prasat, za přípravu a vůbec, leželo to a leží na vás. Martine, díky za ostré nože, lekci v organizaci. Davide, velké díky za to, žes to zase dal! Ostatním, že přiložili ruku k dílu společnému. Dobrou chuť těm, co zásluha přináleží.
