Včerejší den (sobota 1.8.2020 ) jsem strávil mezi přáteli, dnes již většinou bývalými vojáky, se kterými jsem sloužil v devadesátých letech na zahraniční vojenské misi mírových sil OSN na území bývalé Jugoslávie. I když jsme dnes již většinou otcové rodin, a věkem padesátníci a více, leckdo z nás již „vyrostl“ z tehdejší uniformy, tak včera jsme byli opět vojáky. Měli jsme k tomu vážný důvod. Sešli jsme se proto, abychom vzpomněli na kamarády, kteří neměli to štěstí a při plnění svěřených úkolů položili své životy. Za několik málo dní tomu bude rovných 25 let, kdy 5. 8. 1995 v brzkých ranních hodinách dopadly minometné granáty chorvatské armády do prostoru monitorovacího stanoviště T23 Repetitor, kde vážně zranily 3 české vojáky, a smrtelně zranily rtm. Luďka Zemana a čet. Petra Valeše. Kamarádi – bývalí vojáci z Tanga 23 se od této smutné události pravidelně scházejí a vzpomínají na své kamarády. Vždy v Hodoníně kde se narodil Luděk, nebo v Rožmitále na Šumavě kde se narodil Petr.
Letošní půlkulatá vzpomínka vyšla na Rožmitál na Šumavě, rodiště Petr Valeše. Sešla se zde většina „Repeťáků“ včetně jejich tehdejšího velitele, současného ředitele sekce plánování schopností MO, generálmajora Ing. Jaromíra Alana. Dále na vzpomínku dorazila zhruba třicítka dalších bývalých příslušníků českého praporu mírových sil OSN UNPROFOR.
Vzpomínka byla zahájena nástupem bývalých vojáků, podpořená následným nízkým průletem dvojice letounů JAS-39 GRIPEN letectva armády České republiky. Hluboká vážnost vzpomínky byla utvrzena tesknými tóny trubačem zahraného Pozoru, čestnou salvou a následnou minutou ticha. Po krátkém proslovu generálmajora Ing. Jaromíra Alana a přečtení vzkazu náčelníka generálního štábu armádního generála ing. Aleše Opaty, došlo k odhalení lavičky Válečných veteránů opatřené tabulkou s věnováním od Repeťáků. Poté se skupina přesunula k hrobu Petra na místním hřbitově. Na desku hrobu, ozdobeného modrou vlajkou OSN a modrou přilbou typickou pro peacekeepers, byly položeny věnce, květiny a zapáleny svíčky. Každý se poklonil, zasalutoval a věnoval alespoň krátkou vzpomínku na chvíle, když byl ještě Petr naživu. Následná bohoslužba, která byla sloužena za padlé – Petra a Luďka, v místním kostele již nenechala žádné oko suché.
Repeťáci připravili v místním kulturním domě i rozsáhlou výstavu, která přiblížila návštěvníkům podmínky služby v bývalé Jugoslávii. Výstava byla složena z každodenních věcí příslušníka UNPROFOR, uniforem, ID card, tiskovin, map, doplněna o osobní věci. Unikátní byla ukázka znehodnocených protitankových a protipěchotních min, používaných znepřátelenými stranami, se kterými se každodenně setkávali příslušníci UNPROFOR.
Co dodat.. Myslím, že můžu za sebe konstatovat, že ani tentokrát Repeťáci nezklamali a připravili důstojnou vzpomínku na své kamarády.
Tragická událost, která se tehdy stala, je spojila a navždy zavázala. Jsem přesvědčen, že jejich pouto je mezi českými vojáky unikátní a výjimečné.
Musím zmínit i jejich vojenského „tátu“ Jardu Alana, který si přes vysokou časovou náročnost své funkce udělá každoročně čas na své vojáky, a společně s nimi zvedne pohárek a připije na své padlé kamarády. Tímto přístupem patří mezi několik málo vysokých důstojníků, kteří nezapomněli na své vojáky.
Myslím si, že právě tak by to mělo vypadat. Voják je vojákem navždy a měl by si vážit jeden druhého. Voják svého velitele, a velitel svého vojáka. Jeden potřebuje tohodruhého a naopak. Bohužel jen málokterý velitel si tento fakt uvědomuje. A o „matce“ vojáka, armádě – té která ho stvořila, dnes raději psát nebudu. Ale abych byl spravedlivý. Myslím si, že i u ní poslední dobou došlo k posunu k lepšímu. Budeme doufat, že jednou bude mít i český voják doma stejný respekt, jako mají vojáci v zahraničí.
Na závěr bych rád poděkoval zástupci příslušníků T23 Repetitor nrtm. Romanu Čelanskému za pozvání a všem Repeťákům zasílám vzkaz:
Pánové, smekám před vámi svůj baret!
S úctou rtn. vz. Tomáš Sláma – bývalý příslušník 2. českého praporu OSN UNPROFOR