Nejsou to naše slova, jen mírně upravena, možná se autor přihlásí (doufám, rádi jej uvedeme), nechceme mu je brát, ale stojí za to a stojí za to vědět, že …
Veterán – VETERÁN – označení pro vysloužilé vojáky, kteří skončili svoji službu své vlasti se ctí.
„Vše pramení z dějin a válek, bojů. Ve vztahu k pojmu veterán, je nutno zmínit boj vojáků 25. pluku, který tito vojáci svedli na podzim roku 1788.
Tento pluk, který se tenkrát doplňoval v píseckém kraji, svedl svoji nejslavnější bitvu o Veteraniho jeskyni v oblasti Železných vrat nad Dunajem. Byla to další z mnoha válek mezi Rakouskem a Osmanskou říší.
Po Dunaji, tedy přímo přes Železná vrata, po strategické komunikaci, bylo možno přepravovat zbraně a posily. Turečtí velitelé hnali své muže do opakovaných útoků, ale pokaždé se tyto útoky utopily v krvi. Písečtí vojáci se vzdali až po vyčerpání veškeré munice a potravin. Je zajímavé, že tyto muže turecký velitel nařídil okamžitě propustit – takový dojem na něj udělala jejich statečnost. Alois Jirásek jejich statečný boj přetavený do myšlenky slovanské vzájemnosti popsal ve své povídce „Na krvavém kameni“.
Tento boj vstoupil do povědomí celého světa. Teď bych to ale mohl pokazit, a tak se uchýlím k citaci z projevu pana Jana Drnka na Dnu veteránů v Plzni.
„Jeskyně nesla jméno po generálu Veteranim, který ji roku 1692 statečně hájil (roku 1695 mu Turci u Luboše uřízli hlavu). Začátkem srpna 1788 sem dorazila část 11. píseckého pěšího pluku. Nad jeskyní postavenou redutu hájila posádka 280 mužů hraničářského pluku. Písečtí obsadili jeskyni a polovinou praporu posílili posádku reduty. Vzápětí se celá oblast ocitla v obklíčení tureckou přesilou. Přes tři týdny se písečtí i hraničáři bránili v zoufalé situaci bez posil. Měli velké ztráty, docházely potraviny i střelivo. Morálku držel na výši strakonický dudák Jan Podrazil. Hrál na dudy, ošetřoval raněné a osvědčil se jako ostrostřelec, když z plovoucí čajky sestřelil tureckého pašu. Nakonec byl i on sám zasažen. Písečtí odmítali vzdát se na milost a nemilost a při nemožnosti další obrany raději vyhodili redutu do povětří. Při výbuchu zahynulo 420 píseckých vojáků. Zbylí vojáci se vzdali 30. srpna, kdy jim ohromený velkovezír nabídl volný odchod. Většina zbylých obránců Veteraniho jeskyně, zvláště ranění, byli za odměnu propuštěni z armádní služby (byla tehdy bez pardonu doživotní) domů. Tak se do Záhoří vrátil i uzdravený dudák Jan Podrazil a brzy se zde oženil. Těmto mimořádně propuštěným vojákům se začalo říkat veteráni. Postupně se termín přenesl na vysloužilce obecně a nakonec označoval všechny zkušené vojáky, vojáky, kteří prošli již jedním tažením, či válkou“.
Milé na tomto všem je, že jak Jirásek a tak i pan Drnek opomněli fakt, že tento zcela jistě statečný pluk zvaný také Pěchotní regiment Brechainville č. 25, se rekrutoval převážně z německy mluvících Šumavanů. Takže skutečných Čechů zde byla menšina. Dvě kumpanie v předsunutých pozicích byly sice po hrdinném odporu při první osmanské zteči přemoženy a do posledního muže pobity, batalión sám však pod vedením majora Ludwiga svobodného pána von Stein, bratra říšského svobodného pána a obnovitele Německa Heinricha Friedricha Karla vom und zum Steina žijícího v letech 1757 až 1831, a který jako pruský státník připravil svými reformami cestu k budoucímu německému sjednocení, se stáhl nazpět do jeskyně a bránil se jedenadvacet dní s nepoddajnou vytrvalostí a obětavou odvahou.
Několik málo děl za velení poručíka Veitha, rovněž Němce z Čech, podporovalo udatné pěšáky v jejich úsilí odolat turecké převaze. V posledku povolil turecký paša hrdinným obráncům volný odchod.
Po návratu těchto vojáků k vlastní armádě jim byla vzdána nejvyšší možná pocta a následoval výnos, kterým byli pokud o to požádají, okamžitě zproštěni služby a budou se moci vrátit domů. Využilo jich to 287 a 32 zůstalo ve službě. Neměli totiž kam jít a jedinou rodinu co měli jim dala armáda.
Těmto 287 mužům se poté začalo přezdívat veteráni a toto oslovení se postupně stalo světovým slovem, které označovalo každého vojáka, který se ctí ukončil službu panovníkovi a později vlasti.
Překvapuje mě, že většina lidí nemá příliš ponětí o tom, že tento čestný titul poprvé získali vojáci, kteří pocházeli z území Zemí Koruny české a od nich toto označení převzal celý svět. Myslím si, že je to náš punc a máme na tuto skutečnost být hrdí.“
Děkujeme autorovi za osvětu!