Vyjádření k znění článku “Slovo předsedy” v časopise LS/3.
S vyjádřením jsem počkal až po Dni válečných veteránů. Proč? Doufám, že to je jasné. Bylo by naprosto nevhodné řešit “žabomyší” spory v předvečer tak významného dne nejen pro válečné veterány. Místo úsilí jedním směrem, ztrácíme energii na malicherné.
Spolek Československý legionář-SPIA Czech se do žádných “útoků” proti jakémukoli spolku nezapojil a nezapojuje. Jiná tvrzení se nezakládají na pravdě nebo jsou v kategorii subjektivních “hodnocení”, nepsané či nikým nestanovené “kategorizace” apod., bez schopnosti sebereflexe a hledání zástupných forem řešení problémů, které však nikam nevedou, naopak, škodí hnutí jako celku.
Pokud, tak jsem zastáncem konstruktivní kritiky, která patří k růstu úrovně jak vnitřně, tak i z pohledu vnějšího, vylepšené pak k zvýšení povědomí o válečných veteránech a spolcích, což je hlavním předmětem činnosti i naším a je vítána, měla by být zdrojem k pozititvním změnám, přehodnocení, minimálně k zamyšlení.
Náš spolek dlouhodobě vyvíjí aktivity k sjednocení veteránského hnutí a já osobně také. Z jasně formulovaných důvodů jsme zpočátku měli sídlo v Praze na Sokolské, přestože polovina našich zakládajících členů žila v USA, čímž jsme po dohodě s vedením obce chtěli deklarovat fakt, že obec pro nás byla vedoucím představitelem hnutí, mateřskou organizací atd., deklarovali jsme takto ochotu ke spolupráci, shodu. Přišli jsme s vlastním, rozdílným zaměřením, aktivitami, které v dané době byly jiným způsobem neuskutečnitelné, nerealizovatelné či nebyly v souladu s tehdejšími záměry obce apod., kdy toto bylo se statutárními zástupci diskutováno, ne s jedním, “schváleno”, došlo i k podpisu memoranda atd., podpisu a schválení sídla našeho spolku. Čas přinesl jiné viz i níže. Po nějaké době jsme změnili sídlo a přenesli jej do Brna.
Bohužel dnes nabývám/e dojmu, že snahy integrace, sjednocení, jsou obcí poněkud ignorovány. V minulosti předseda obce popřel existenci memoranda mezi našimi spolky, vyjádřil se velmi zřetelně a evidentně proti spolku i v časopise obce, což je dohledatelné právě také v daném čtvrtletníku. Je neustále vyvíjen nátlak, deklarováno různě, různé, byly rozesílány dopisy, podepsané panem předsedou i na zaměstnavatele, které jsou také doložitelné, jak na činnost spolku, tak k mé osobě, kdy formulace a dikce jsou velmi nezdrženlivé, navíc osočení a obsah není podložen žádnými fakty, jen smyšlenkami nebo ovlivněna zvláštním cílem či důvodem poškodit v dopisech uvedené osoby.
Trnem v oku je dnes s politováním bohužel činnost všech ostatních, kteří mají “jiný” názor nebo vykonávají činnost a organizují aktivity mimo obec apod.
Osobně jsem nezaznamenal nějaký kladný ohlas ze strany vedení obce, vstřícný přístup k činnostem jiných, ať jednotlivců nebo spolků apod. Příležitostí bylo mnoho, pozvání a dalšího také. Nemáme nicméně problém “dole”, kde spolupráce probíhá a na velmi vysoké úrovni, bohužel někdy s výtkami ze strany vedení obce vůči vlastním členům, ale to je jen z doslechu či z vyjádření jednotlivců, je na nich, jak se k tomu postaví. O spolupráci svědčí společné aktivity a mnohé, včetně opakovaných výzev k zasednutí za jeden stůl atd.
Co se týče vyjádření členů spolku, tak stojím za nimi, nejen já, stojíme za sebou, včetně toho, že by bylo naopak žádoucí, aby došlo k zamyšlení se nad jednak reakcí, reakcemi, ale hlavně nad komentáři nad situací, než si druhé “brát do úst” a neustále proti sobě někoho štvát, uvědomit si, že je to ku škodě všech, jak uvádím výše.
Navíc, máme demokracii, sociální sítě, kde probíhá diskuse nad mnoha tématy, mají vlastní “identitu”. Co se týče zmínky o sporech uvnitř obce. Spory by se měli řešit vnitřně, najít koncenzus. Pokud je někdo “pere” mimo, je to jeho problém, který však svědčí o stavu uvnitř subjektu a o charakteru zainteresovaných, ale to je jen konstatování a přístup či individuální styl. Nikde to není růžové a ideální, ale sporů, které jsou řešeny veřejně, vet vs vet, proti sami sobě je škodlivých mnoho. Zvláště pikatní je, že načasováno je to vždy v předvečer Dne válečných veteránů. Zamysleme se, všichni! Komu tím prospíváme?
Považuji nevyřešené otázky a spory uvnitř obce pouze za její, kdy ukazováním na druhé, svádění vnitřních problémů na ně, je velmi “dětinské”.
Opět za spolek a za sebe. K tomuto jsme několikrát vyzývali. Vidím/e cestu jen ve spolupráci skrz naskrz celým hnutím, kam zcela jistě obec patří. Proto jsme stáli i u iniciace vzniku Asociace spolků atd., proto organizujeme otevřenou konferenci, které se účastní zástupci desítek spolků apod. Na zasedání rady bylo jasně taktéž dohodnuto a je to i v zápise, jak se stavíme k záležitostem jiných spolků.
Je samostatnou otázkou, jak se k tématu a obsahu článku a dopisů staví členové obce, předsedové jednot, jednoty, protože to je jejich spolek a ne jednotlivce či jednotlivců. Pominu zcela “vedení” spisu na některé “nežádoucí” osoby, to se dostávám do oblasti spekulací a je opět jen na vnitřní diskusi uvnitř obce, zda k tomuto dochází a proč. Dle mého spolek je živá forma. Nikdy není žádná zásluha dána jen jedním člověkem, osobou. Zásluhy mají mnozí, kteří spolek, veteránské hnutí pozdvihli za léta úsilí a práce výše, někteří nejsou ani členy nějakých spolků, ale ať jsou třeba z jakéhokoli spolku, je potřeba je podpořit stejně, kladně.
Určitě nám není činnost jakéhokoli spolku či subjektu, osoby “trnem v oku”, naopak, vítáme a snažíme se, cehož je důkazem i zmíněná spolupráce s dalšími spolky, lidmi, o vytváření zázemí, platforem, sjednocovat, pomáhat, protože vše co je vykonáno ku prospěchu veteránů a historii vojenství je správné a budeme podporovat i nadále. Všem v tom držím/e palce a přeji/eme jen samé úspěchy. Věřím, že můj či náš postoj je takto jasný a to pro všechny. Je to současně i výzva. Přijme ji někdo? Jen pozitivní vzájemnou komunikací, vyříkáním si sporných otázek, můžeme dosáhnout pozitivních výsledků. Podobnými kontraverzemi a napadáním, trvalým podněcováním sporů nikoli. Můžeme mít jiné názory, ale cíl bychom měli mít jeden a třeba i jen jeden jednotící prvek, který by nás měl v diskusi spojovat, cest může být mnoho. Pokud jej máme nebo nalezneme, pak je cesta i společná, ev. která se protne. Pro mě je tím prvkem “válečný veterán”, dnes již “uniformovaný veterán”. Pokud samozřejmě nemáme jiné, osobní cíle. Pokud nemáme, mělo by to být snadnější dojít k “společnému”, než si myslíme.
Děkuji všem za kladný přístup předem.
Tímto pro mě “kauza pomluv” končí. Doufám, že přijde ta správná výzva, ta skutečná, která je před námi všemi a o které se zmiňuji.
“Podobným” si myslím, že nemá smysl se více zabývat, vynakládat energii. Navíc, je mi těch lidí spíše líto :-), že volí podobný “styl”.
Pro mě to není o nějaké zbabělosti, či prohře. Pro mě to je jen zralá úvaha a zaměření se na věci podstatné, které musíme řešit, nejlépe společně.
S pozdravem
Karel Černoch