VYUŽITÍ OT-64 V PRVNÍCH LETECH EXISTENCE
Poté, co se transportéry v květnu 1965 představily v Praze na Letné, objevily se také na III. celostátní spartakiádě, kde vojáky přivezly až přímo na plochu Strahovského stadionu. Poláci své transportéry představili již o rok dříve na vojenské přehlídce u příležitosti 20. výročí vzniku PLR. Transportéry se následně v roce 1966 vyskytly na spojeneckém cvičení, které se konalo na území Československa pod názvem Vltava a účastnilo se jej téměř 80 tisíc vojáků, 550 tanků, 1500 OT, 630 dělostřeleckých prostředků a 750 letadel. Dodávky OT následně probíhaly docela plynule, v červnu 1968 převzala ČSLA 1675 vozů, z toho 975 OT – 64, do konce roku se předpokládalo dalších 280 vozů a v dalším roce dodávky pokračovaly.
Jako první obdržely OT motostřelecké divize s tím, že každá divize měla mít 189 vyzbrojených, 57 nevyzbrojených a 39 spojovacích vozů. K motostřeleckým plukům přicházely nejdříve nevyzbrojené verze OT-64 A určené k přepravě. V rámci pluku bylo zařazeno 54 OT pro přepravu pěchoty. Od roku 1967 začaly dodávky vozů vyzbrojených střeleckou věží a snížil se počet motostřeleckých družstev. Další změna nastala po přechodu k tzv. typové organizaci v letech 1974 -1979. Celkový počet OT- 64 2A stoupl u roty na 10 a v rámci pluku na 90. Nevyzbrojená verze byla dále dodávána protitankové baterii, ženijní rotě a velitelství motostřeleckého praporu. Posledním uživatelem této verze se staly protiletadlové čety motostřeleckých praporů vytvořené počátkem 80. let. U motostřeleckých pluků se nacházely i speciální modifikace, a to spojovací varianty R-2 a R-3 /nevyzbrojené/. V souhrnu u pluku sloužilo sedm až osm OT se speciální spojovací úpravou. Další modifikací byla dílna technické pomoci DTP – 64 a poslední verzi představovalo vozidlo pro převoz raněných OT – 64 ZDRAV.
Nebývalá rychlost OT-64 u zatíženého vozu 94 km/hod s možností dosahovat až 110 km/hod představovala na silnici u čtrnáctitunového kolosu s minimálním výhledem na vozovku riziko nehody. Proto byla nutná kvalitní příprava řidičů a vznikl prototyp učebny určený pro Automobilní učiliště Nitra. V případě Východního vojenského okruhu byly OT-64 zavedeny pouze pro výcvikové účely s tím, že jako první je obdržely 63. msp v Michalovcích a 8. msp v Bratislavě. V roce 1978 byl výcvik velitelů PTŘS u dělostřeleckého pluku Brezno. Od roku 1979 byl výcvik velitelů převeden k 55. msp do Trebišova. S přechodem k typové organizaci proběhlo přezbrojení motostřeleckých pluků z OT-64 2A na bojová vozidla pěchoty BVP-1. Zde zůstala zpočátku nevyzbrojená verze OT-64 A včetně modifikací, postupně ale byly nahrazovány BVP-1 ve speciálních úpravách (jednalo se o velitelská vozidla BVP-1 K komandirskyj, BVP-1 AMBS ambulance, BVP-1 DTP dílna technické pomoci, BVP-1 VPV vyprošťovací vozidlo, BVP-R5 Bečva velitelsko-štábní, BVP PRAM samohybný minomet, BVP LOS lehký průzkumný a pozorovací, a nikdy do jednotek nezavedené BVP-1 MV 90, minový vrhač.
OT- 64 byly zařazeny u řady dalších útvarů především v nevyzbrojené verzi nebo speciálních modifikacích v počtu stovek vozů. Mezi vojenskými školami se největším uživatelem stala Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově, jejíž zabezpečovací pluk měl k dispozici v půli 70. let až 50 ks všech verzí. Po zavedení BVP se jejich počet snížil na polovinu. Dále byly OT- 64 zařazeny u Vojenské akademie v Brně, Vysoké vojenské technické školy v Liptovském Mikuláši nebo u vojenských učilišť v Martině, Nitře a Žilině. Opravy a rekonstrukce zjišťovaly opravárenské závody v Novém Jičíně, Šternberku a Trenčíně. Část OT se nacházela také u železničního vojska, a to u železničního pluku v Pohořelicích, v učilišti ve Valašském Meziříčí, po roce 1987 v Sázavě a našly uplatnění i u Pohraniční stráže. Brigády na státní hranici s NSR byly vybaveny 30 až 40 ks, na hranici s Rakouskem 4 až 8 ks. V lednu 1972 se u sedmi pohraničních brigád nacházelo cca 150 OT- 64.
Na jaře 1969 vláda rozhodla o zřízení pohotovostních jednotek VB k zajištění mimořádných událostí, demonstrací a porušování veřejného pořádku. Pohotovostní útvar v Čechách měl 1 200 frekventantů a 400 příslušníků VB. Pohotovostní útvar na Slovensku 600 frekventantů a 200 příslušníků VB. Tyto útvary byly vyzbrojeny i OT- 64, které byly rozděleny do samostatných rot se 16 ks OT- 64.
