Ve čtvrtek 26. listopadu se v sále Moravského zemského muzea konala další panelová diskuse pořádaná v rámci Svobodného diskusního klubu. Diskuse prakticky navázala na předchozí debaty o imigraci a svým zaměřením reagovala na konkrétní otázky položené občany na téma armády, obrany a bezpečnosti.
Za Svobodné se účastnil student bezpečnostních a strategických studií Dan Kresa, dalšími hosty byli plukovník v záloze a člen spolku Československý legionář Ivo Musil, bývalý český policista a příslušník Útvaru speciálních operací Vojenské policie, poručík ve výslužbě, profesionální hráč golfu handicapovaných, od srpna 2015 předseda hnutí Úsvit – Národní koalice Miroslav Lidinský a předseda strany Patrioti, předseda Unie bezpečnostních složek a držitel Zlatého záchranářského kříže za záchranu lidského života Jiří Vítek.
Máme se účastnit vojenských intervencí?
Hosté odpovídali na otázky týkající se podílu České republiky na operacích NATO, účasti v misích, koncepce obrany, struktury i současného stavu naší armády v kontextu současné bezpečnostní situace. Převážné shody bylo dosaženo v otázce účasti na vojenské intervenci za účelem zničení Islámského státu. Ano, ČR je součástí západního světa, ale neméně důležitá je ochrana vlastních hranic (I. Musil). Eventuální intervence by měla dát lidem v postižených zemích naději. Důležité je se zabývat také fází rekonstrukce dané země po skončení ozbrojeného konfliktu (D. Kresa). Není to naše válka, zaměřme se pouze na ochranu vlastních hranic (J. Vítek).
Směřujeme do společné evropské armády?
Na otázky o společné evropské armádě padaly zamítavé odpovědi. EU není schopna pružné reakce, pokud nejsme schopni bránit ani vnější schengenské hranice, není důvod předpokládat, že společná evropská armáda tuto situaci změní (M. Lidinský). Již existuje Vojenský štáb Evropské unie, EU je tedy schopna realizace zahraničních vojenských i civilních operací, nicméně společná armáda bude neefektivní a z finančního hlediska problematická (I. Musil). Důležitá je stávající spolupráce, kontakty mezi zpravodajci, výměna informací a prohlubování spolupráce v rámci Europolu (J. Vítek). Armáda patří národnímu státu, myšlenka společné evropské armády není ničím jiným než utopií (D. Kresa).
Zajímavá debata se rozvinula okolo konceptu neutrality. I. Musil uvedl konkrétní příklady řady neutrálních zemí včetně specifické situace Švýcarska. V další diskusi převážily názory zpochybňující využití tohoto modelu v naší situaci. Neutralita pro nás není volba, nikdo nám ji nenabízí, konstatoval I. Musil.
Je účast v zahraničních misích prvořadým úkolem?
Účast v misích a činnost našich týmů v zahraničí hodnotili účastníci diskuse převážně jako přínosné, shodovali se také v otázce pochybného posvěcení vojenských akcí předcházejících misím ze strany RB OSN. Vojáci mají příležitost vyzkoušet své schopnosti v praxi a získat nové neocenitelné zkušenosti přímo v terénu (M. Lidinský, I. Musil). Ve věci mandátu OSN je třeba vzít v úvahu řadu problematických aspektů, zejména otázku legitimity RB OSN jakožto nejdůležitějšího rozhodovacího orgánu OSN. Její složení neodpovídá současnému rozložení sil ve světě, což je zdrojem řady komplikací při posuzování jednotlivých bezpečnostních rizik.
Chováme se k válečným veteránům s respektem?
Na nedobré situaci válečných veteránů se shodli všichni přítomní. Zdanění výsluhových náležitostí příslušníků ozbrojených sil jsou ostudné (I. Musil) Na druhé straně veřejnost tyto výsluhy vnímá negativně a je třeba je zastropovat (J. Vítek). Není možné, aby lidé s takovými zkušenostmi končili jako hlídači na vrátnicích ( M. Lidinský). Chceme podpořit veteránské organizace a postarat se o ty, kteří nasazovali svůj život pro obranu vlasti. Nejde jen o výsluhy, schopným veteránům s bohatými zkušenostmi lze nabízet místa v diplomacii či státní správě (D. Kresa).
Koho považovat za nepřítele a nač být připraven?
Kde hledat naše největší nepřátele a jak uzpůsobit koncepci obrany hrozbám současného světa? Nelze počítat se stabilní situací, ta se může během velmi krátké doby změnit. Měli bychom být připraveni na různé možné hrozby. Armáda by měla být vševojsková, tj. profesionální armáda, aktivní zálohy a teritoriální zálohy (D. Kresa). Našimi nepřáteli jsou všichni, kteří chtějí nestabilitu. Hnutí Úsvit předložilo návrh, podle kterého by činnost církví a náboženských společností před získáním druhého stupně registrace posuzovaly tajné služby jako BIS či Úřad pro zahraniční styky a informace (M. Lidinský). Největším nepřítelem je ten, kdo nám nedovoluje bránit tuto zemi. Poslední události v Evropě ukazují, že si nepřítele vlastně živíme. Armáda je celkem vzájemně souvisejících komponent, které na sebe navazují a vzájemně spolupracují. Nelze některé z nich opomíjet, aniž by tím celek nebyl postižen. Špatný stav armády je mimo jiné i důsledkem dlouhodobého amatérského vedení a podceňování její role ze strany politické sféry (I. Musil). Hrozba současného demokratického světa je Saúdská Arábie, která podporuje a financuje terorismus. Z dalších hrozeb je třeba věnovat pozornost tzv. rozmrazování konfliktů, tedy konfliktů zdánlivě spících, které se v příhodném období obnovují. Armáda by měla být vševojsková (J. Vítek)
Budeme potřebovat domobranu a za jakých podmínek?
Součástí struktury armády by měla být vedle Aktivních záloh také dobrovolnická Stráž obrany státu, která bude vybavena lehkými armádními zbraněmi. V době války tyto složky přispějí k zvýšení obranyschopnosti republiky. V době míru se mohou věnovat činnostem spojeným s ochranou obyvatelstva v rámci Integrovaného záchranného systému (D. Kresa). K dispozici máme Aktivní zálohy, jejichž příslušníci se věnují civilní kariéře a v případě potřeby jsou nasazeni jako vojáci. Na rozdíl od jejich kolegů v armádách vyspělých zemí NATO i neutrálních evropských zemí však na základě české legislativy nemají možnost být zasazeni do jakýchkoliv operací v zahraničí. Povinná záloha je současnou vládnoucí garniturou, pravděpodobně záměrně, zcela ignorována. (I. Musil). Povinný výcvik v délce cca ½ roku je řešením v krizových situacích. Jeho zahájení může předcházet zavedení branné výchovy v posledním ročníku základní školy (J. Vítek). Branné kurzy při dosažení věkové hranice 18 let vedené vojáky či veterány s potřebnou autoritou, výchova mladé generace k povědomí o službě druhým, intenzívní práce s motivací získat například řidičský průkaz, to je cesta ke zlepšení současného stavu (M. Lidinský). Povinné kurzy nejsou řešením, základní povědomí o této službě vychází z rodiny, případně ze školy v rámci branné výchovy (D. Kresa). V závěrečné části padla řada otázek z řad veřejnosti, která se týkala zejména příčin válečných konfliktů na Blízkém Východě, tristního stavu naší armády, obranyschopnosti apod.
Děkujeme hostům i účastníkům a těšíme se na další setkání.
Iveta Kubová
Místopředsedkyně JMK Svobodní